Město je třeba posunout dopředu

Nepřeberné množství příběhů zažily karlovarské ulice, zákoutí a parky. Hlavním aktérem mého nejoblíbenějšího je baron August Friedrich Ulrich von Lützow, který, ačkoli byl původem z Meklenburska, se ve druhé polovině 19. století stal jedním z nejvýznamnějších karlovarských občanů. Jednou z jeho mnoha eskapád byla instalace sochy kočky (od známého sochaře Kisse). A protože baron rád provokoval tehdejší vedení, hlavně byl-li přesvědčen, že nekompetentností škodí městu, tak milou kočku otočil zadkem k tehdejší radnici.

Kočka je stále na svém místě v sadech Jeana de Carro. A co osud nechtěl, její pozadí směřuje k budově současného magistrátu. Práce radních je opět pro kočku. Za poslední čtyři roky nám bylo opakovaně dokazováno, že občan je jen jakýsi obtížný hmyz, který pro fungování města vlastně ani není potřeba. Vedení města je přesvědčeno o vlastní neomylnosti, což dokazuje každé zasedání zastupitelstva. S absencí smysluplné diskuse s opozicí a občany to dává dohromady smrtící koktejl.

Jsme takřka ve čtvrtině 21. století. Výrazy jako „participativní rozpočet“, „otevřenost“, či „veřejná diskuse“ skutečně nepatří jen do vyhledávače, ale do výbavy moderního a sebevědomého města, jemuž záleží na názorech občanů nejen jednou za čtyři roky, ale po celé volební období. Zároveň musí být volič jasně a srozumitelně informován o tom, jak politik nakládá s jeho penězi a co v jeho okolí plánuje. V tom všem má naše město značné mezery. Jeden příklad za všechny - velká akce, jakou je revitalizace břehu Ohře, se nikde veřejně neprojednávala, nikdo se k ní nemohl vyjádřit. Ani veřejnost, ani kancelář architektury.

Za poslední čtyři roky se nám navíc opět navrátil duch starých časů. Podivné prodeje nebytových prostor, nevýhodné směny pozemků, úprava územního plánu pro vybrané investory. Nezasloužilo by si naše město opravdový posun kupředu?

Jindřich Čermák, kandidát č. 3 do ZM Karlovy Vary