Dlouhodobý program místo restrikcí

Pokrytí sociálními službami v Karlových Varech se jeví jako dostatečné. Co ovšem chybí je vzájemné síťování služeb, dlouhodobý program a strategický přístup a často nedostatečná návaznost jednotlivých projektů. Odrazem tohoto stavu je tak velká fluktuace koordinátora pro komunitní plánování, při nejhorším i jeho absence.

Otázkou k diskuzi může být kvalita poskytovaných služeb, všeobecná dostupnost veřejných služeb, nikoliv jejich potřebnost. Služby neziskového sektoru mnohdy suplují funkci státu, kde tento fatálně selhává. Chybí kapacity služeb pobytového typu (např. týdenní stacionáře), podpora odlehčovacích služeb a podpora rodinné péče. Pokud konkrétní služba ve městě či obci chybí, může se kraj či obec rozhodnout poskytovat službu sám, případně prostřednictvím jím zřízeného poskytovatele.

Aktivní přístup města a předcházení sociálnímu vyloučení je klíčem k podpoře dlouhodobých nástrojů, které povedou k redukci jevů sociálního vyloučení. Těmito klíči by měla být podpora vzdělávání, vznik a rozvoj komunitních center, podpora rodin, dostupnost bydlení.

Z tohoto pohledu je smutným faktem, že město Karlovy Vary nemá dosud vybudováno komunitní centrum, na které by bylo možno navázat další občanské iniciativy, jednotlivce, dobrovolnické spolky a tím je sdružovat. Výhodou takové platformy/spolku pak může být možnost vypracovat projekt a požádat o dotaci na konkrétní činnost.

Strategickým přístupem by naopak nemělo být plošné využívání restriktivních nástrojů, například zavádění bezdoplatkových zón. Jak jsme se mohli již v praxi přesvědčit, tato restrikce vede pouze ke vzniku novodobých ghett. Své o tom ví například v Ústí, ani tam se překvapení nekoná. Město je nadále cílem tzv. sociální turistiky. Tvrdá, plošná restrikce bez doprovodných programů prostě nefunguje. Teď tomu dávají za pravdu i čísla. Pokud by měl být tento nástroj využit, mělo by se tak dít na velmi malém území.

Dalším nesmyslným a nesystémovým krokem je přístup vedení města při hledání finančních zdrojů do městského rozpočtu, kdy jedním z opatření je škrtání peněz základním školám na provoz a také na mimoškolní činnost a aktivity. Šetřit na školství a tím i na dětech, je to nejhorší, co může město udělat. Vedení města tím popírá nejen celospolečenské trendy, ale i vlastní programové prohlášení, ve kterém si stanovilo, že „budeme podporovat vzdělávání a školství jako zásadní investice do budoucnosti.“

Koncepční přístup pak nemůžeme spatřovat ani v MHD zdarma pro seniory a studenty, které sice znamená roční úsporu ve výši 365 Kč pro jednotlivce, ale současně došlo k navýšení ceny obědů v MZSS (obědy pro seniory a zdravotně postižené), kdy v rámci měsíčního výdaje toto zdražení znamená o 300 Kč navíc, což může být pro seniora (či zdravotně postiženého) významná finanční zátěž.

Článek vyšel ve zkrácené podobě v Karlovarských radničních listech - 01/2020